Hrajeme si na vědce

V dubnu jsme se s dětmi pustili do jednoduchého vědeckého bádání a vyzkoušeli si několik zajímavých pokusů.

Nejprve jsme zkoumali, co potřebuje oheň k tomu, aby hořel. Připravili jsme si svíčku, kterou jsme zapálili. Chvíli jsme pozorovali její plamínek a poté ji přikryli sklenicí. Děti si všimly, že svíčka po krátké chvíli zhasla. Společně jsme došli k závěru, že oheň potřebuje ke svému hoření vzduch, přesněji kyslík, který se ve sklenici postupně spotřeboval.

Na tento pokus jsme navázali jeho rozšířenou verzí. Svíčku jsme postavili na talířek s obarvenou vodou, zapálili ji a opět přikryli sklenicí. Po zhasnutí svíčky děti pozorovaly, že se voda „vcucla“ dovnitř sklenice a svíčka začala plavat na hladině. Vysvětlili jsme si, že při hoření se dějí dvě důležité věci – spotřebovává se kyslík a vzduch uvnitř sklenice se zahřívá a trochu roztahuje. Když ale svíčka zhasne, vzduch se začne ochlazovat a „zmenší se“. Protože vzduch venku má větší sílu, začne tlačit na vodu na talířku a ta se natlačí dovnitř sklenice.

Třetí pokus byl barevný a pro děti velmi zajímavý. Na talíř jsme nalili mléko a přidali pár kapek různých barev. Když jsme se mléka dotkli vatovou tyčinkou namočenou v prostředku na mytí nádobí, barvy se najednou daly do pohybu a začaly „tančit“. Vypadalo to jako malé kouzlo. Barvy se daly do pohybu proto, že prostředek na nádobí začal působit na tuk v mléce a tím se to krásně rozhýbalo.

Největší úspěch měla „sopka“. Do obarvené vody jsme nasypali jedlou sodu a potom přilili ocet. Najednou to začalo pěnit a „sopka“ vybuchla! Děti byly nadšené a pokus jsme museli několikrát zopakovat.

Kromě samotných pokusů jsme se seznámili také s některými laboratorními nástroji, jako jsou pipety, odměrný válec a odměrná nádoba.

Všechny pokusy děti moc bavily a ukázaly jim, že objevování může být zábavné a plné překvapení. I jednoduché věci kolem nás mohou skrývat zajímavé přírodní zákonitosti a vytvářet neobyčejnou podívanou.

V pokusech budeme pokračovat.